Po několika letech II (Milly)
„Severusi, nemyslíš, že to trochu přeháníš?“ zeptal se Harry s úsměvem.
„S čím přesně?“ nechápal lektvarista.
„Noo, nemyslím si, že si Milly představovala rodinné seznámení v takovém počtu.“
„Neřekla ti snad Milly, že ho chce uvést do rodiny?“ usmál se nevinně Severus.
„Řekla.“
„A nejsou naše rodina snad všichni na seznamu?“
„Jsou, ale…“
„Žádné ale. Pokud je do něj opravdu zamilovaná a on miluje ji, musí se seznámit se všemi,“ dodal nekompromisně Severus.
„A je skutečně nutné zvát i Filche?“ zeptal se odevzdaně Harry.
„Vždyť Milly jako malá měla ráda jeho kočku.“
„Spíš bych řekl, že byla jedna z mála, co tu kočku nenenáviděli.“
„Dobře, toho starce vynecháme. Ale ostatní přijdou.“
„Ukaž mi ten seznam,“ přikázal Harry.
Lektvarista se neochotně vzdal seznamu.
Celý klan Weasleyů i s Hermionou, Brumbál, učitelský sbor, Poppy, Hagrid s Tesákem (klidně může vzít nějakou potvoru), ten vyšinutý čaroděj z lékárny, prodavačku z vlaku s cukrovinkami, domácí skřítci z Bradavic, Protiva a všichni duchové
„Musíme to proškrtat. Je to první setkání, takže bych to nepřeháněl. Navíc tu většina Weasleyů není. Prostě pozveme Molly s Arturem a učitele, které měla Milly ráda a samozřejmě Hagrida.“
„S tím nesouhlasím, Milly měla ráda každého, takže bychom měli pozvat všechny na seznamu.“
Harry se rozesmál. „Nepřeháníš to trochu s tou otcovskou nenávistí k budoucímu partnerovi tvé dcery?“
„Absolutně vůbec,“ odpověděl pevně Severus.
„A kdybych tě políbil tam, kde to máš tak rád, myslíš, že bys mohl ten seznam trochu proškrtat?“
„To bych asi mohl, ale jen nepatrně,“ usmál se Severus.
Xxxxx
Milly pozorovala spícího George. Oznámení o tom, že je čarodějka vzal celkem dobře. Dokonce jí vysvětlil, že se mu ulevilo, když zjistit, že její otec není mafián. Snad dneska setkání vezme stejně dobře. Její otec z nějakého důvodu, ne z nějakého, bylo jí úplně jasné, proč, uvítací hostinu chtěl uspořádat v Bradavicích, aby George co nejvíce odstrašil. Měla by ho varovat před duchy. Usmála se. Nebo taky ne, vlastně to může být celkem legrace.
„Miláčku, je čas vstávat.“
Pomalu otevřel oči a zašklebil se. „Dnes je den D, kdy poznám tvou rodinu.“
Milly přikývla a v duchu dodala, že pravděpodobně ne jenom rodinu.
Xxxxx
Harry se přitulil blíž k Severusovi, miloval, když se ráno vzbudil a cítil ho vedle sebe. Začít den vedle milované osoby a většinou i s tlačící erekcí bylo velmi povzbuzující. Podíval se na hodiny, devět hodin a sobota, to se může ještě chvíli válet a pak by mohl Severuse třeba příjemně probudit. To zní dobře. Až na to, že ….sakra, zaklel v duchu. Dneska je ta sobota a jim už zbývají jen tři hodiny na to, aby dohlídli na organizaci oběda, aby se z něho nestala katastrofa.
„Severusi, vstáváme,“ zavelel a vyskočil z postele.
Starší muž se zamračil. „Je sobota, jestli jste si nevšiml, pane Pottere, tak hezky ještě zalezte a…“
Harry ho políbil, než stihl cokoliv doříct. Ranní zamračený Severus byl prostě příliš roztomilý.
„Ano, drahý, to máš pravdu,“ dodal sladce a olízl lektvaristu po krku, „ale tvá dcera tu bude za necelé tři hodiny a s ní její nejnovější úlovek.“
Lektvarista vytřeštil oči a prudce se posadil. „Vstáváme, Harry a nezdržuj, nemáme čas.“
Xxxxx
„Jak se mám obléknout?“ zeptal se George.
„Nevím, vezmi si, co chceš. Stejně tam budeme jak pěst na oko,“ odpověděla Milly.
„Abych neudělal nějakou společenskou chybu,“ George zněl celkem nešťastně.
„Miláčku, opravdu si oblékni, co chceš. Nikdo to řešit nebude.“
O chvilku později vyšel z pokoje oblečen v saku, kravatě a společenských kalhotách.
„Dobře, zapomeň na to, co jsem řekla. Vezmi si něco méně formálního,“ rozhodla Milly.
„Ale…,“ chtěl se George začít hádat, ale Milly ho hned umlčela.
„To bude stačit, věř mi.“
„Také jsi to mohla říct hned.“
„Víš, já nevím o tom, že by si někdo, koho znám, bral dobrovolně na sebe tohle.“
Xxxxx
„Dvacet minut, Severusi.“
Severus přikývl a usmál se. Milly neviděl už pár dní, tak se těšil. Když odešla na univerzitu, bylo těžké s ní najednou nebýt každý den. Celé její dospívání bylo pro Severuse těžké, když se musel držet zpátky, aby se nechoval jak nejstarostlivější rodič a pak klidně zmizí a vidí ji jen o víkendech a teď jen jednou za pár týdnů. Navíc ji teď pro sebe chtěl nějaký floutek. Zamračil se. V tom ucítil, jak ho někdo povzbudivě chytil za ruku.
„No tak, třeba nebude tak strašný,“ usmál se na něho Harry, kterému bylo jasné, proč se Severus začal mračit.
„Přesně,“ přikývl Brumbál, „určitě poznáme milého mládence.“
„Ona by si Milly ani nikoho jiného nevybrala,“ dodal Hagrid.
„No, říká se, že si dcery vybírají partnery podle otce,“ dodala s pošklebkem Minerva.
Všichni se zděšeně podívali na Severuse.
„Nejsem tak strašný“, začal se lektvarista hájit.
„To nikdo neřekl, chlapče,“ chlácholil ho Brumbál.
„Ale mysleli jste si to.“
„Možná jsi býval trochu nerudný,“ usmál se Harry.
„Býval? Podle toho, co říká naše Rose, tak se vůbec nezměnil a pořád děsí děti,“ dodal Artur napůl vážně.
Severus se na ně podíval tím nejvražednějším pohledem a chtěl Arturovi zrovna říct, jak neschopná v lektvarech je jeho vnučka, když za sebou uslyšel, „Ahoj, tati, Harry a všichni ostatní, které mám tak ráda.“
Všichni se otočili, aby se spatřili usměvavou Milly a mírně nervózního muže v tmavých riflích a v bílém tričku.
Severus rozevřel náruč a Milly ho objala.
„Tati, tohle je George“, ukázala na George, když jí po dlouhém objetí otec pustil a rychle objala i Harryho.
„Vlastně všichni, tohle je George a Georgi, tohle je má rodina,“ postavila se znovu k Georgovi a povzbudivě ho chytla za ruku.
Parada
(Karin, 21. 3. 2020 21:06)